bezinka.vila@seznam.cz

Martino, jak ses dostala k Montessori pedagogice?

Asi náhodou. To takhle jednou zabloudila do Prachatic učitelka z Kladna a vyprávěla prachatickým učitelům v jakémsi semináři, jak se učí v Montessori třídě. A protože uvedla i Montessori společnost jako organizaci, kde se o takových úžasnostech mohu dozvědět víc, a protože jsem byla učitelka, co se jí moc nechtělo učit v běžné škole, přihlásila jsem se do Montessori ČR na kurz. Kurz pomohl mně jako učitelce, ale především mně jako matce. Tehdy mě na kurzu fascinovalo asi pět frekventantek. Nebyl to učitelky, nebyly to maminky, byly to babičky, které, jak říkaly, udělaly ve výchově svých dětí mnoho chyb a nechtějí je opakovat ve výchově dalších dětí.

Proč ses rozhodla Montessori zasvětit svůj život?

Dělám to, co mi připadá poctivé a důležité. Jsem žena – přemýšlím tedy a hledám, jak to udělat, abych byla spokojená žena. Jsem maminka – přemýšlím, hledám informace, vzdělávám se v tom, jak to udělat správně se svými dětmi. Jsem učitelka – hledám tedy cesty, jak poctivě a dobře učit tak, aby to bavilo mě i děti. Montessori je jednou z cest. Hledám všude a beru si to, co mi připadá dobré. Ale taky se držím motta, že do cíle lze dojet jenom na jednom koni, takže tím koněm je pro mě momentálně (už 14 let) Montessori.

Proč ses rozhodla spolupracovat s Montessori ČR?

Protože bylo první, kterou jsem poznala, a zatím jsem nenašla důvod, proč to měnit.

Která oblast Montessori je pro Tebe největší „srdcová záležitost“?

Nejvíc mě oslovilo slovo „svoboda“. Když toto slovo ale vyslovuji v souvislosti s Montessori, musím si vždycky dát pozor, před kým, protože si to různí lidé vysvětlují různě. Svoboda – tak jak ji chápu já – je svobodou rozhodnout se, svobodou vybrat si. Je pro mě úlevou ve výchově i ve vzdělávání dětí. Je ale také pro mě svobodou zařadit do Montessori pedagogiky prvky jiných pedagogik aniž bych měla pocit špatného svědomí, že nedělám to pravé.

Čemu se profesně věnuješ kromě práce v Montessori ČR?

Jsem učitelka v Montessori třídě, kterou jsem spolu s dalšími lidmi založila. Jestli jste to už někdy dělali, není potřeba o něčem dalším dlouze hovořit.

Čemu se věnuješ ráda ve volném čase (kromě Montessori)?

Organizuji přednášky a semináře. Jezdila jsem na semináře do Prahy a mrzelo mě, že musím pořád někam jezdit a taky, že se lidé ze Šumavy k takovým akcím nedostanou. Začala jsem tedy lektory zvát k nám. Také píšu příběhy. To mě moc baví, i když bych tomu mohla věnovat víc času. Vyšla mi krásná knížka Byl jednou jeden strom a nedávno jsme pokřtili knížku pro děti Vyprávění o víle Bezince. Taky jsem napsala několik divadelních pohádek a zahrála si je cca v 50 představeních. Mým dalším velkým koníčkem je příroda. To bych vůbec nemohla existovat, kdybych nemohla občas spát venku, udělat si oheň, kouknout se na stromy a nadechnout se mrazivého vzduchu. No, a když je mi moc blbě a na procházku není čas, hraju na klavír a zpívám. To dokážu i víc jak hodinu. A pak je mi dobře. No a manžel velmi aktivně kvasí jedinečná přírodní ovocná a bylinná vína a octy. Takže většinu roku něco sbíráme. A to je taky velká radost. Jsem i cvičitelkou jógy.

Jak na Montessori aktivity reaguje Tvůj partner?

Jede v tom se mnou. Ze začátku to bylo takové neškodné – občas nějaký Montessori kroužek, tu a tam seminář – to bylo v pohodě. Když jsme jeli první roky třídu, bylo to náročné. Škola mi zabrala většinu dne a většinu energie. To se trochu zlobil a hájil si svoje práva. Ale vždycky jsme si to vysvětlili. Teď už je to zase lepší. Stává se taky odborníkem přes Montessori a dokáže ledaskomu ze svého pohledu odpovědět.

Dosažené vzdělání a absolvované kurzy

• PF Jihočeské univerzity
• Montessori kurz pro 3-9 let, Montessori kurz pro 6-12
• mnoho dalších Montessori seminářů
• kurz Respektovat a být respektován
• kurz Celistvé na smysl zaměřené pedagogiky Franze Ketta